FOTBAL
PŘÁTELSKÉ ZÁPASY
Pokud se někdo alespoň trochu těšil na listopadový reprezentační sraz, zcela jistě očekával, že český národní tým se pokusí všemi možnými způsoby odčinit historickou ostudu v podobě prohry 1:2 na hřišti Faerských ostrovů. To se alespoň prozatím nepovedlo, ba naopak se dá napsat, že jsme se ve čtvrtečním přátelském zápase se San Marinem dočkali něčeho, co snad ani nikdo nedoufal, že je možné od naší reprezentace vidět. Pojďme si to tedy rozebrat.
Vzhledem k tomu, že nás čeká již jen jeden kvalifikační zápas, a to v pondělí 17. listopadu ve 20:45 v Olomouci s Gibraltarem, bylo jasné, že během této reprezentační přestávky musíme odehrát i jedno utkání přátelské. Do Karviné přijelo ve čtvrtek 13. listopadu San Marino, tedy z hlediska atraktivity ten nejhorší možný soupeř, jelikož se jedná o vůbec poslední tým žebříčku FIFA (rozdíl mezi Českem a San Marinem činí zhruba 170 míst). Vzhledem k nevlídnému listopadovému počasí i skutečnosti, že poslední zápas dopadl, jak dopadl, jsem čekal, že se to výrazně projeví na návštěvě, ovšem stadion byl nakonec zaplněný poměrně slušně.
Tím ale pozitiva tohoto utkání končí. Jestli si někdo myslel, že se jde podívat na to, jak rozdrtíme fotbalového trpaslíka a dáme minimálně 5 gólů (a i to je vzhledem k tomu, jaký by měl být kvalitativní rozdíl obou mužstev málo), byl poměrně rychle vyveden z omylu. Hra byla neurovnaná, neučesaná, nervózní a místy až chaotická. Ano, zkoušeli se noví hráči jako Patrik Hellebrand, Tomáš Ladra nebo Václav Sejk, ale i toto jsou fotbalisté, kteří hrají v mnohem lepších mužstvech než hráči San Marina a měli by tak mít nad nimi výraznou převahu.
Osobně si myslím, že hlavní problém byl v nedostatečném mentálním nastavení na zápas. To je chyba trenéra Jaroslava Köstla. Jistě, šlo jen o přátelské utkání, ale kdy jindy bychom si měli napravit reputaci po ostudě s Faerskými ostrovy? Uvidíme, jak dopadne zápas s Gibraltarem, ale Köstl zatím rozhodně neukázal, že by zrovna on měl být tím pravým trenérem českého národního týmu. Já popravdě moc nechápu, proč nebyl odvolán společně s Ivanem Haškem a Jaroslavem Veselým, ale tuto polemiku nechám na jiných.
V zápase jsem viděl jen několik náznaků od určitých hráčů. Adam Karabec se snažil, byla na něj písknutá penalta, která podle mého názoru nebyla, a Tomáš Souček ji zahrál tak, že to vypadalo, jako by o tom věděl a gentlemansky ji zakopl. Ten samý hráč dal ke konci prvního poločasu gól hlavou po rohovém kopu. A to bylo vše. Nějaké centry do vápna posílal z levé strany David Jurásek, naopak napravo se Vladimír Coufal spíše hádal s rozhodčími a hráči soupeře, což bylo podle mě v takovém zápase zbytečné. Jinak nikdo neoslnil, někteří hráči jako by na hřišti ani nebyli.
Ve druhém poločase jsme sice ještě nějaké akce měli, byl tam jeden neuznaný gól kvůli ofsajdu a několik střel na branku, nakonec to byl ale soupeř, který mohl vyrovnat po krásné ráně z dálky. Ke konci zápasu jsem byl už tak znuděný, že jsem se rozhodl, že budu počítat, kolikrát si nahrajeme dozadu. Vyšlo mi to na 30 přihrávek za posledních 15 minut, ale myslím si, že tohle nebylo to nejhorší období z tohoto hlediska. Pokud bych měl počítat zkažené přihrávky, řekl bych, že by jich bylo ještě více.
Zkrátka a dobře, naši fotbalisté působili jako hráči okresního přeboru, které ten fotbal vůbec, ale vůbec nebaví. Pokud si tímto měli získat fanoušky, tak to ani omylem. Připustili to i experti ve studiu ČT, kteří říkali, že slyšeli, jak si fanoušci na tribuně povídají, že měli radši zůstat doma. A já se jim vůbec nedivím. Za to, že přišli a viděli něco takového, by měli dostat vstupné nazpět.
Sám za sebe musím napsat, že momentálně bych zápas fotbalové reprezentace nenavštívil ani náhodou. Nejde mi ani tak o to, že jsme porazili San Marino jen 1:0. To se stát může, občas je takový „zápas blbec“, kdy tým pálí jednu šanci za druhou a dá 1 gól, když má xG třeba kolem 5. Pochopil bych i to, že hráči lehce poleví v přátelském zápase za rozhodnutého stavu, když vědí, že je za několik dnů čeká mnohem důležitější utkání. Je ale hodně věcí, které nechápu.
Nechápu, jak se můžou skoro všichni na zápas úplně vykašlat. Za národní tým. Nechápu, jak je možné, že jsou v zápase se San Marinem pasáže, ve kterých to vypadá, že jsme v žebříčku FIFA těsně u sebe. A hlavně nechápu, jak je možné, že máme překlenovacího trenéra, když bylo tolik času najít někoho stálého už před tímto reprezentačním srazem.
Pokud někdo napíše, že moc času nebylo, jsou to výmluvy. Švédsko odvolalo trenéra zhruba ve stejný čas jako my a už několik týdnů má na lavičce Grahama Pottera. Co ale vymýšlí FAČR, nad tím zůstává rozum stát. Doufám, že toto je další pořádná facka, kterou pánové Trunda, Nedvěd a další vidí a věci začnou řešit mnohem intenzivněji. V baráži nás totiž nemůže vést trenér Köstl, který nemá s pozicí hlavního trenéra skoro žádné zkušenosti.
Abych FAČRu ale jen nekřivdil, je potřeba na rovinu uznat, že lidé, kteří tam jsou nyní, bohužel pouze zdědili problém předchozího vedení v čele s Petrem Fouskem, který angažoval na pozici hlavního trenéra Ivana Haška, tedy kouče, který, jak se později ukázalo, nemá národnímu týmu absolutně co dát. Bohužel pánové Veselý a Köstl s ním více než rok spolupracovali a evidentně pochytili něco z jeho práce. Výsledek je takový, jaký je.
Sled věcí by nyní měl být následující. Je potřeba co nejlépe zvládnout utkání s Gibraltarem, dát do toho maximum a vyhrát o hodně gólů, jestli jsme toho v současném rozpoložení schopni. Tím bychom si mohli i lehce zvednout sebevědomí před baráží, byť je otázka, jak zrovna výhra s Gibraltarem pomůže (ano, stále beru výhru proti tomuto soupeři jako samozřejmost). Poté bude mít repezentace (naštěstí) dlouhou zimní přestávku a během ní MUSÍ dojít k odvolání dočasného trenéra Köstla a přivedení nového kouče. Osobně se kloním k tomu, aby to byl trenér ze zahraničí, ale myslím si, že kdyby se povedl přemluvit Miroslav Koubek, tak by to také nebyla špatná varianta. Otázka samozřejmě je, kdo se teď k naší reprezentaci pohrne, když je to jedna ostuda za druhou a už si na nás věří i San Marino (tamní média sdělila, že to při troše štěstí mohla být remíza, což je samozřejmě pravda). Kompetentní lidé ale nyní potřebují najít řešení, protože kdo sledoval zápas proti San Marinu, ať už fyzicky, nebo u televize, ztratil tím dvě hodiny času ze svého drahocenného života, které mohl využít lépe. A věřím, že FAČR rozhodně nechce, aby fanoušci směrem k reprezentaci přemýšleli tímto způsobem…
