FOTBAL
1. NĚMECKÁ LIGA
V článku se věnuji německé společnosti Bayer AG, zakladateli a majiteli fotbalového klubu z Leverkusenu. Historie této společnosti má plno temných stránek a některé jsou spojené s odpornými zločiny. Více se dozvíte níže.
Hned na úvod se musím přiznat, že zrovna německou Bundesligu jsem nikdy důkladně nesledovala a doteď se o tuto soutěž zajímám pouze povrchově.
Udělat článek o něčem z německé soutěže jsem se rozhodla po tom, jak jsem na soc. sítích přečetla docela dost hejtu od fanoušků jiných týmů na adresu Leverkusenu. Jeden týpek dokonce psal něco ve stylu, že společnost Bayer je zodpovědná za smrt statisíců lidí. A tohle mě zaujalo, začala jsem se v tom hrabat, abych zjistila něco navíc.
Společnost „Bayer AG“ je jednou z nejznámějších chemicko-farmaceutických společností na světě, k tomu i jednou z nejúspěšnějších. Její tržby v loňském roce činily přes 50 miliard eur.
Myslím si, že většina lidí, na otázku, co je to Bayer, odpoví, že je to výrobce léků. Ano, je to tak, jenže farmaceutické výrobky představují pouze polovinu podnikání. Druhá polovina je prodej zemědělských chemikálií. Jsou to různé herbicidy a insekticidy, které se používají k hubení hmyzu a dalších škůdců.
„Bayer“ byla původně založena v roce 1863 jako chemická společnost, která vyráběla anilinová (syntetická) barviva. Tato barviva byla v té době hodně žádaná, a co zjišťuji, tak především v textilním průmyslu. Anilin, jako produkt chemické syntézy, byl, co se výroby týče, o hodně levnější než přírodní barviva.
Výroba barviv se pro rodinu Bayeru stala velmi úspěšným byznysem. Problém byl ale v tom, že továrna, která se nacházela na předměstí Wuppertalu, se kvůli husté městské zástavbě nemohla rozšířit. Vyřešilo se to až v roce 1891, kdy zemřel největší konkurent Bayeru, další úspěšný výrobce barviv Carl Leverkus. Jeho továrna se nacházela někde v poli ve vesnici Wiesdorf. A dědicové Leverkuse následně prodali otcovou společnost Bayerum, a ti, kvůli důvodům, které jsem uvedla nahoře, se přestěhovali na nové místo.
Pak kolem těch továren vznikla nová obec, která v roce 1930 získala status města a byla pojmenována Leverkusen na počest zakladatele chemického průmyslu v tom regionu Carla Leverkuse.
Musím zmínit i to, že už v té době (konec 19. století) byl „Bayer“ jednou z vůbec největších německých společností. Společnost se rozrostla především díky vedlejším kšeftům. A hlavní důvod byl, podle toho co jsem zjistila, tento – v srpnu 1897, během nějakých 11ti dnů, syntetizoval 29letý zaměstnanec chemické laboratoře Bayeru, Philip Hofmann, dva nové léky, které se na trhu staly opravdickou bombou.
První všichni známe, byl to aspirin, který i v dnešní době zůstává nejznámějším lékem Bayeru.
Ten druhý „lék“ je taky známý ve všech koutech zeměkoule. Ten rozdíl mezi aspirinem a tím druhým „lékem“ je v dnešní době ten, že teď už ho nikdo za žádný lék, na rozdíl od těch časů, nepovažuje.
Dnes se název druhého „léku“ píše bez použití velkého písmene. A ano, jak už nejspíš tušíte, tak je to jedna z nejsmrtelnějších drog v historii lidstva- heroin.
V roce 1898 ale společnost Bayer zavedla Heroin jako obchodní název pro nový lék, který se tehdy prodával bez předpisu jako lék proti bolesti a kašli.
Musím zmínit i to, že Hoffman nebyl skutečným vynálezcem heroinu, protože o 25 let dřív syntetizoval diamorfin ( vědecký název heroinu) anglický chemik, jistý pan Alder Wright. Pro Wrighta to ale tehdy byl, na rozdíl od Bayeru, jen další chemický experiment. A pro Bayer se výroba a prodej heroinu staly obrovským a velmi výnosným kšeftem.
Nenašla jsem nic ohledně toho, zda Hoffman něco o experimentech Wrighta věděl nebo ne, je zcela možné, že na to, jak získat diamorfin přišel úplně sám. Četla jsem, že v té době opravdu hodně chemiků pracovalo a experimentovalo s morfinem, který se používal v medicíně. Chemici se snažili vytvořit něco, nějakou látku, která by neměla žádné vedlejší účinky.
Takže- v té době společnost Bayer jednoduše věřila, že se vznikem heroinu ten problém vyřešili. Podle jedné z verzí Bayer pojmenoval nový lék právě heroin proto, že si mysleli, že bude to lék, který zachrání zdravíčko milionům lidí (heroisch- hrdinský). A z marketingového hlediska se název zdál být hodně lákavý, přece jen každý se chce cítit jako hrdina.
Heroin od společnosti Bayer se volně prodával v Evropě a i ve Spojených státech a byl hodně populární díky nízké ceně. Tehdy řádila třeba tuberkulóza a heroin, jak si tehdy mysleli, pomáhal. A pozor- byla nalezena/objevena i reklama společnosti Bayer pro španělský trh z roku 1910, kde společnost doporučovala heroin na dětský kašel.
Plus mínus ve stejnou dobu se začaly ale objevovat i publikace, ve kterých se tvrdilo, že heroin je ještě mnohem návykovější než morfin. V Bayeru to ze začátku vůbec neřešili, pak začali všechno házet na konkurenci, že prý chtějí zdiskreditovat jejich megaúspěšný lék atd.
Pak na to ale koneckonců přišli. Vědecký výzkum, do kterého se pustili právě v Bayeru, ukázal, že heroin není žádná neškodná náhražka morfinu, ale šíleně nebezpečná droga. A tak v roce 1913 Bayer, po 15 letech, ukončil výrobu této drogy. Bylo ale už příliš pozdě, pže výrobu převzaly jiné farmaceutické společnosti.
Každopádně až v roce 1925 Světová zdravotnická organizace – WHO oficiálně označila/uznala heroin za drogu, jako fakt jim to trvalo.
Tohle víme všichni, stejně ale doplním, že každičký rok zemřou po celém světě statisíce lidí v důsledku předávkování ať už heroinem, nebo dalšími opioidními látkami.
Jdeme dál.
Ukončení výroby heroinu ale, i přes mega ziskovost, nebylo tehdy tím hlavním problémem pro společnost. Jak uvádí německé zdroje, tak mnohem bolestivější bylo pro Bayer omezení zapříčiněné první světovou válkou. Společnost totiž ztratila několik, pro ni klíčových, trhů v zemích, které vyhlásili Německu válku.
Jak to v Bayeru vyřešili? Samozřejmě že stejně, jak se to řešilo všude jinde- prací pro vlastní vládu. A generální ředitel společnosti Carl Duisberg se stal předsedou komise zodpovědné za vývoj chemických zbraní pro německou armádu.
Prvními takovými zbraněmi se staly granáty se slzným plynem, které se poprvé použily v roce 1915. V bitvě u Neuve-Chapelle tyto granáty Němcům nepomohly tak, jak si to představovali a tak už o měsíc později na frontu dorazily zbraně s plynným chlorem. Tato smrtící látka těžší než vzduch se pomalu plazila po zemi, pronikala do zákopů a způsobovala smrt udušením. Co čtu, tak chlor byl vedlejším produktem výroby barviv v továrnách Bayeru a proto výroba pro vojenské účely nebyla žádným problémem.
O něco později začala německá armáda používat i fosgen, ještě toxičtější plyn. A k Bayeru se ve výrobě fosgenu připojila i další velká německá chemická společnost BASF.
V roce 1916 Carl Duisberg navrhl tahat dělníky z okupovaných regionů Belgie do německých továren. Vláda souhlasila a během několika měsíců do továren dorazilo přes 60 000 Belgičanů.
Během první světové války víc než sto tisíc lidí zemřelo v důsledku použití chemických zbraní a skoro milion a půl mělo trvalé následky.
Po válce právě Duisberg navrhl sloučení šesti největších německých chemických společností do jednoho koncernu, aby totálně ovládly trh s barvivy a dalšími chemikáliemi. Nově vzniklou společnost pojmenovali „IG Farbenindustrie AG“, více známý jako „IG Farben“. Hned několik německých zdrojů uvádí, že na vedoucích pozicích tam byli manažeři třech společností – „Bayeru“, „BASF“ a „Hoechstu“.
Zajímavé je i to, že v době vzniku byla „IG Farben“ největší společností v Evropě podle tržeb a největší chemickou a farmaceutickou společností na světě. Třeba koukám, že v roce 1938, čili chvíli před začátkem druhé světové valky, v továrnách „IG Farben“ pracovalo bezmála čtvrt milionu lidí!
Další zajímavost- mezi zaměstnanci „IG Farben“ bylo opravdu hodně Židů a nikoho ani nenapadlo je propouštět. A to mimochodem už i v době, kdy nacisté začali v Německu být hodně populární a samotná společnost otevřeně podpořila Hitlerovo stranu NSDAP, k tomu se stali i jejich největším sponzorem ve volbách v roce 1933, po kterých se nacisté dostali k moci!
Pro „IG Farben“ v té době pracovali téměř všichni přední vědci a to nejen ti němečtí, ale z celé Evropy. Dokonce hned tři z nich získali ve 30. letech Nobelovou cenu.
Během krátké doby po svém vzniku se „IG Farben“ stala největším německým daňovým poplatníkem a během psaní článků jsem četla i názory dějepisců, že bez peněz a technologií této společnosti by se Hitler neodvážil rozpoutat válku.
Takže „IG Farben“, v jejichž vedení měli dominantní postavení manažeři, kteří pracovali pro Bayer, nejen, že posílili ekonomickou moc země, ale samozřejmě, že byli zapletení i do zločinu tohoto režimu, o tom nemá cenu ani diskutovat.
Zjistila jsem i třeba to, že v roce 41 na rozkaz šéfa SS Himmlera, začala stavba závodu „IG Farben“ na místě koncentráku Monowitz, který byl součástí systému koncentračních táborů Osvětim. Následně ten závod zaměstnával přes 30 tisíc vězňů, které si společnost pronajímala od SS za velmi nízkou cenu.
SS spolupracovala s „IG Farben“ velmi těsně. Třeba v táborech jako Osvětim nebo Mauthausen si po domluvě zřídili laboratoře, kde zaměstnanci farmaceutických firem testovali na věžních nové léky. A třeba šéfem osvětimské laboratoře byl zaměstnanec Bayeru a zároveň i kapitán SS Helmut Vetter.
Co to bylo za netvora se ví, jen připomenu, že vězně záměrně nakazili nemocemi jako tyfus, tuberkulóza atd a pak jim cpali svoje nové experimentální léky. Hodně lidí, na kterých nacisté dělali své pokusy, zemřelo v agóniích.
Z těch strašidelných časů se zachovaly dopisy, které potvrzují, jaká zvěrstva prováděli nacisté. Odcituji zde jeden, který zaměstnanec Bayeru napsal veliteli Osvětimi Rudolfu Hössovi po neúspěšném experimentu: „150 žen dorazilo v dobrém stavu. Nepodařilo se nám však získat přesvědčivé výsledky, protože všechny během experimentu zemřely. Žádáme vás, abyste nám poslali další skupinu žen ve stejném počtu a za stejnou cenu.“ V dalších dopisech už se dohadují o ceně – Höss chce 200 marek, manažer Bayeru nabízí max.150 za osobu, tvl…
Dalším hrůzostrašným zločinem „IG Farben“ byly dodávky plynu Cyklon B do koncentráků Auschwitz, Osvětim a Majdanek. Jestli to zkrátím, tak jednalo se o insekticid proti hmyzu, který vyráběla jedna z četných poboček Bayeru. Ofiko byl plyn dodáván za účelem dezinfekce oblečení vězňů koncentráků. V těch táborech si nacisté zřídili hermeticky uzavřené místnosti, do kterých vězni před sprchováním házeli své oblečení. Pak se na to oblečení používal plyn, který měl zabíjet vši.
Po válce manažeři závodu/továrny, který dodával Cyklon B do koncentráku, tvrdili, že nevěděli, že plyn se používal k zabíjení desítek tisíc lidí v plynových komorách. A Norimberský proces jim dal za pravdu. Zajímavé je, že jeden z těch manažerů, konkrétně sturmfuhrer SA Wilhelm Rudolf Mann se v roce 1949 stal vedoucím farmaceutického oddělení společnosti Bayer. Další, Heinrich Haerlein zase předsedou dozorčí rady.
Hodně dějepisců je přesvědčeno, že vedení „IG Farben“ vědělo, prostě nemohlo nevědět, jak byl Cyklon B používán. U soudu se to ale neprokázalo a v neposlední řadě i proto, že Bayer v roce 1945 zničil několik tun!!! vlastních dokumentů ještě před tím, než do jejich kanceláří dorazili spojenci.
Celkem 24 top manažerů společnosti „IG Farben“ bylo obviněno z využívání otrocké práce a spoluúčasti na masových vraždách. Ale pouze 13 dostalo skutečně tresty odnětí svobody. Dostat dostali, jenže do roku 1951 už všichni do jednoho byli propuštění. Většina z nich pak pokračovala v práci ve společnostech založených po rozpuštění „IG Farben“. A třeba jistý pan Fritz ter Meer, zakladatel závodu Monowitz v Osvětimi, který dostal sedm let natvrdo, se v roce 1956 stal v Bayeru předsedou představenstva.
Po válce byla společnost „IG Farben“ rozpuštěna/zlikvidována. Takže společnosti, které se v roce 1925 sloučily, se zase rozdělily a staly se z nich konkurenti na farmaceutickém a i chemickém trhu. Konkrétně Bayer si držel laťku stejně vysoko, jak tomu bylo do sloučení. Ale aby se to obešlo bez skandálu- tohle se říct nedalo.
Třeba na konci 50. let společnost „Schering“, kterou o něco málo později koupil Bayer, pustila na trh vůbec první v dějinách rychlý těhotenský test. Pojmenovali ho „Primodos“ a co čtu, tak se hodně lišil od dnešních testů. Skládal se z hormonálních prášků, které po užití vyvolávaly u žen, které nebyly těhotné, menstruaci. Jako nebyla to pohodová metoda, ale stejně se stala v Evropě hodně populární. Nic jiného tehdy nebylo, žádná alternativa, chápete, jedině pak dlouhé a drahé laboratorní testy.
Výroba toho Primodosu byla ale v roce 1978 ukončena, protože vyšlo najevo, že užívání těch prášků negativně ovlivňuje vývoj plodu a může způsobovat potraty nebo i narození mrtvého dítěte. Od té doby se tisíce, co tisíce, desítky tisíc rodin snaží přes soud získat od společnosi odškodnění. Prozatím se to ale nikomu nepodařilo, soudy totiž vždy rozhodovaly tak, že obrovský nárůst všelijakých vývojových vad u dětí po tomto testu nedokazuje, že příčinou byl Primodos. Koho zajímá, tak poslední soudní jednání proti Bayeru proběhlo u londýnského vrchního soudu v květnu 2023.
Jsou ale samozřejmě i opačné případy, kdy společnost Bayer byla shledána vinnou a musela platit odškodnění. Třeba uprostřed 80.let se objevil vir, ze kterého celý svět byl v šoku, lidí z něj jednoduše měli obrovský strach. Tím virem byl AIDS/HIV. Následné studie určily i nejrizikovější skupiny, jako lidi závislé na drogách, prostitutky nebo homosexuály. Nečekaně ale byli mezi takové skupiny zařazení i lidé s poruchou krve, konkrétně hemofilici. Testy totiž ukázaly, že hodně vysoké procento HIV pozitivních bylo mezi lidmi, kteří trpěli touto konkrétní nemocí. A příčina byla za chvíli taky určena – všichni užívali lék „Koate“ od společnosti…ano, Bayer. Ten lék se vyráběl z plazmy někde v USA, zpracovávali tam dárcovskou krev bez normálních kontrol čistoty. Mezi dárci krve pro „Koate“ byli i vězni nebo feťáci. A jeden nakažený pak nakazil celé dodávky.
Následně tisíce lidí nakažených HIV podaly žaloby proti společnosti Bayer. Zmíním, že pouze v USA se nakazilo víc než 6 000 lidí. Ve výsledku Bayer musel zaplatit odškodné ve výši 660 mega USD. Tohle ale ani zdaleka nebyl konec celého příběhu. Protože dvacet let po tom skandálu se v médiích začaly objevovat podložené informace, že Bayer zbylé a neprodané zboží v USA a Evropě, které představovalo hrozbu pro spotřebitele, nezlikvidoval, kdeže. Naopak, začali ho prodávat jinde, konkrétně v Latinské Americe a v jihovýchodní Asii. Jako, tohle je opravdu mazec…K tomu společnost ani nemusela platit žádné odškodné, pže po tak dlouhé době prostě nebylo možné prokázat souvislost mezi lékem a infekcí HIV.
A teď něco ze současnosti.
Nejnovější skandál vypukl kolem americké společnosti „Monsanto“. Tahle společnost vyrábí zemědělské chemikálie a geneticky modifikovaná semena. Bayer tuto společnost koupil a byla to největší koupě v celé jejich historii. Celková částka se totiž vyšvihla na neskutečných 63 a půl miliardy dolarů.
A „Monsanto“, stejně jako Bayer má a i vždy měla kontroverzní pověst. Začalo to ještě během války USA ve Vietnamu, kdy společnost uzavřela dohodu s Pentagonem ohledně používání jedovaté smrtící látky proti vietnamským partizánům , kterou pojmenovali „Agent Orange“. Americká armáda měla v džunglích velké problémy a „Agent Orange“ uvítali všemi deseti. Ve výsledku během devíti let války letadla Amíků rozstříkala na vietnamské džungle 77 sakra milionů litrů jedu, který vypaloval všechno! A samozřejmě, že oběťmi „AO“ se stalo i obrovské množství lidí. V oblastech, kde to Amík pořádně stříkal, se u milionů lidí začala jako houby po dešti objevovat onemocnění jater a krve. Desítky tisíc dětí se pak rodily s vrozenými nemocemi a všelijakými vadami. A teď – oficiální počet uznaných obětí používání „Agent Orange“ od „Monsanto“ se vyšplhal na něco málo přes 4,5 milionů!
Osobně si ale myslím, že Bayer jejich pověst, spojená s používáním chemických zbraní ve Vietnamu, vůbec nezajímala. Koupě „Monsanto“ udělala z německé společnosti světového lídra v oblasti herbicidů a insekticidů, stejně tak i v technologiích pěstování geneticky modifikovaných plodin.
Jak říkám ale, pár měsíců po koupi „Monsanto“, se Bayer zase ocitl v epicentru skandálu. Důvodem bylo používání herbicidů „Roundap“, který byl v USA hodně populární. Jeden středoškolský greenkeper, nebo jak to říct, nějaký pán Johnson, u soudu úspěšně prokázal, že jeho rakovina souvisí s používáním toho herbicidů na vlastní zahradě.
Johnsonovi právníci předložili u soudu i papíry „Monsanto“, které prokazovaly, že společnost věděla o všech vlastnostech „Roundapu“, i přes to ale je ani nenapadlo varovat, nebo nějakým způsobem informovat spotřebitele.
Verdikt soudu zněl- „Monsanto“ má vyplatit Johnsonovi odškodnění ve výši 289 mega dolarů. Společnost se samozřejmě odvolala a následně se výše odškodnění o něco snížila.
Každopádně ve výsledku „Monsanto“ musela v USA čelit milionům dalších stížnosti od lidí, kteří obviňovali jejich zboží z toho, že způsobuje zdravotní problémy. A Bayer, jako majitel „Monsanto“, byl taky plně zodpovědný za všechno, o tom nemá cenu ani diskutovat.
Do konce roku 2024 bylo registrováno přes 165 000 žalob, z nichž víc než polovina se u soudu projednává doteď. Všichni, jsou to desítky tisíc lidí, požadují odškodnění od Bayeru. Před pár lety Bayer souhlasil s tím, že zaplatí skoro deset miliard dolarů na urovnání více než 10 000 žalob!!!
Shrnu.
Samozřejmě, že historie a současnost společnosti „Bayer“ nejsou pouze hrůzy, které jsem v článku popisovala. Tato, po celém světě známá společnost vyrobila i spoustu všelijakých léků, které zachraňovaly a pořád zachraňují miliony lidských životů. Účel tohoto článku byl ale nahlédnout do jejích temných stránek a poukázat, že Bayer není jen Aspirin atd.
Důležité je i to, že dnešní vedení společnosti si plně uvědomuje zločiny svých předchůdců. Protože v květnu 2023 byl přímo před sídlem společností v Leverkusenu otevřen památník věnovaný desítkám tisíc vězňů, kteří byli během druhé světové války nuceni pracovat v továrnách „IG Farben“. Hodně jmen obětí bylo odhaleno, jak se v Německu píše, díky starým firemním dokumentům.
Hodně lidí, a to nejen v Německu, je ale přesvědčeno, že to stejně nestačí, že je to prostě málo. A aby Bayer mohl alespoň malinko odčinit zločiny z minulosti, tak by měl najít příbuzné všech vězňů, kteří pro ně pracovali, a vyplatit odškodnění…a ještě se upřímně omluvit.
Nevím jak vy, osobně ale takovým týmům jako Bayer, jsem nikdy na chuť nepřišla. Není to prostě můj šálek kávy, sympatizovat s týmy, které po celou dobu táhne nějaká společnost, chápete, třeba „Philips“ a PSV, “ Fiat“ a Juve, „Volkswagen“ a Wolfsburg atd.
