FOTBAL
Vlašim byla v posledních letech zárukou pěkného fotbalu. Zahrála si i baráž o první ligu a fotbal tohoto týmu nikdy nezklamal. Tyto časy už jsou však pryč. Upadá spolupráce se Slavií a trenéři se zde točí jako ponožky. Jak z toho ven?
Druhá liga v poslední době táhne opravdu dost, a to se mi osobně velmi líbí. Přijde mi, že se s vyšším zájmem o druhou ligu prostřednictvím několika podcastů podařilo přilákat i na stadiony daleko více fanoušků fotbalu, a tak se už v našem českém prostředí nebavíme jenom o lize první, ale i druhá liga je dneska mnohem více sexy.
Já tady pro Vás dneska mám další blog z mé pravidelné sérii o druhé lize, ve kterém se zaměříme na klub, který má dnešních dnech opravdu hodně problémů a proto se podíváme na druholigovou Vlašim, která k dnešnímu dnu skutečně bojuje o udržení ve druhé lize. Při pohledu na tabulku musí být fanouškům Vlašimi smutno. Jejich tým se totiž nachází na patnáctém místě, které vlastně sdílí s Kroměříží, která má stejně jako Vlašim deset bodů a jedná se tak o dva nejhorší týmy Chance Národní Ligy. Vlašim je vlastně jenom o skore nad Kroměříží, která se však v posledních dnech zvedá ze dna a vypadá to, že ještě na Moravě není tento tým odepsán. Vlašim musí něco změnit a byla by tak prvním týmem v českých profesionálních soutěžích, které by v rámci jednoho půlroku měnili trenéra již podruhé.
Když se trošku vrátíme v čase, tak Vlašim byla vždycky týmem, který fotbalem ve druhé lize bavil. Šlo o celek, který měl plno mladých hráčů, kteří přicházeli zejména z akademie pražské Slavie, jelikož ta návaznost mezi oběma týmy je zřetelná. Slavia brala Vlašim jako druholigovou farmu. To se však s časem trošku změnilo, jelikož Slavia má dneska béčko v druhé lize, takže ten odliv hráčů nemusí být tak velký a ty největší talenty si Slavia nechává buď ve svém béčku nebo putují na hostování do první ligy a to do Karviné, Pardubic nebo do některého z klubů na severu Čech. Význam Vlašimi se tak v hierarchii těchto farem Slavie zmenšil a skutečně to jde poznat na výkonnosti týmu. Nemusíme hledat v pamětech moc hluboko. Ještě nedávno ve Vlašimi nastupoval například Tomáš Rigo nebo Antonín Kinský. Dneska jde však už o naprosto jiný tým, který vyznává jiný styl hry, který však týmu tolik nesedí.
Vlašim vstupovala do nového ročníku druhé ligy s trenérem Kubou Harantem, který patřil snad mezi ty nejmladší trenéry v profesionálních soutěžích u nás. Harant měl navázat na předchozí dobrou práci Aleše Majera, který s týmem hrál pěkný fotbal a rozvízej mladé kluky, což jej vlastně posunulo do ligy, kde je momentálně ještě stále hlavním trenérem Mladé Boleslavi, která je však taktéž ve velkých problémech. Harant chtěl praktikovat na tým podobné principy, sázel na kombinační a atraktivní fotbal, což je velice těžce slučitelné s boji o záchranu. Ono je pěkné hrál hezký fotbal v dobách, kdy jste v klidu ve středu tabulky a nehrozí vám sešup do třetí ligy. A právě to se stalo. Vlašim od prvních kol byla na samotném chvostu tabulky a tak musela přijít změna. Samotné vedení vystoupilo s prohlášením, že je týmu potřeba dodat nějaký impulz a ten přišel v podobě trenéra Bohuslava Pilného, kterého můžeme znát z prvoligového Liberce, ve kterém nastupoval.
Tento trenér začal absolutně novou kapitolu fotbalu ve Vlašimi a přijde mi, že se klub s tímto trenérem tak trošku vrátil v čase. Vlašim už totiž nestavěla na mladém mužstvu a pěkném fotbalu. Ba naopak se začal praktikovat pragmatismus a důraz na defenzívu. Šlo tak o klasický boj o záchranu již od prvních kol, ke kterému měl tento defenzivní fotbal pomoci. No jenže ono se tak úplně nestalo, jelikož ten impulz vlastně vůbec nepřišel. Z mého pohledu to ale ani nemohlo vyjít. Tým, který byl založen na kreativitě a určité volnosti se najednou měl ubírat k tomu, že to budou jenom kopat a bránit výsledek 0:0 zuby nehty, což prostě nejde dohromady.
Když si působení obou trenérů ve Vlašimi srovnáme, tak Kuba Harant koučoval tým až do prvního září a stihnul tak vést tento tým do osmi druholigových zápasů. Z osmi zápasů odcházela Vlašim s jednou výhrou, jednou remízou a šesti porážkami se skore 8:15. Na druhou stranu pan Pilný vedl tým doposud k sedmi zápasům, ze kterých udělal bodů 6 za jednu výhru a 3 remízy. Skore však je 7:6. Jde tedy vidět velký progres v obraně, kde dostala Vlašim o 9 branek méně. Na druhou stranu nejde o atraktivní styl fotbalu a ani v jednom zápase nepadly více než 3 branky. Trenéra Pilného čeká ještě jeden poslední zápas, kterým Vlašim uzavře podzimní část sezony a to na domácím hřišti, kde se výběr trenéra Pilného postaví Ústí nad Labem. Myslím si, že pokud by Vlašim tento duel výsledkově nezvládla, tak půjde o poslední zápas Pilného na lavici Vlašimi, která okamžitě zahájí jednání s dalšími trenéry, jelikož jaro bude v záchranářském stylu a momentální situace v klubu není skutečně nikterak dobrá.
Stane se tak Vlašim prvním týmem, který stihne za půlroku vystřídat už třetího trenéra?
