FOTBAL
1. ANGLICKÁ LIGA
Kladiváři se po experimentu s Grahamem Potterem trápí dál. Zatímco minulý manažer si už stihl obstarat nové angažmá u švédské reprezentace, Nuno Espirito Santo po třech utkáních čeká na první výhru…
Zatímco se sžívá s klubem už stihl zjistit, že před ním stojí možná i větší výzva, než předpokládal. Po osmi odehraných kolech je brzy na předpovědi o sestupu, ale WHU je dnes poměrně safe označit jeden z těch, které i prvoligový život téměř jistě povede boj.
Pohybovat se ve spodních patrech není pro kladiváře novinkou a hrozný start do sezóny až takovým šokem obvykle není, ale teď je to jiné a fanoušci cítí, že hrozba sestupu je teď opravdu reálná.
V předešlých letech by se nepanikařilo, s tím že většinou se alespoň tři jasně horší týmy našly, ale letos se takto uklidňovat nemohou a tristní výkony i proti stejně trápícím se celkům jako jsou Wolverhampton nebo Brentford to jen dokazují.
Bude tomu skoro 300 dní, co naposledy diváci na London Stadion viděli svůj tým vyhrát. Po téměř 100 letech prohráli pět domácích utkání v řadě a úplně poprvé v historii klubu, sezónu na domácí půdě začali čtyřmi prohrami.
To vše za probíhajících protestů vůči majiteli Davidu Sullivanovi a Karen Brady, po kterých fanoušci vyžadují kompletní stažení se z vedení klubu. Fanoušci už dnes chápou, že trénovat současnou soupisku by měl problém jakýkoliv manažer a nepůjdou Nunovi po krku.
Ke smůle Davida Sullivana zatím trenérská výměna nezafungovala, i když po úvodní remíze hrozilo, že výsledky se zlepší, což by pomohlo nechat protesty proti němu vyšumět, ale v kontextu posledního utkání nakonec spíše zesílí a další se chystá před následujícím domácím utkání.
Část fanoušků se rozhodla připojit k bojkotu utkání a v hledišti byla vidět volná místa. Atmosféra, pokud se tomu tak dá říkat, byla na stadionu katastrofální a napjetí z toho ticha museli bezesporu cítit i hráči, kterým pak probíhající nevole vůči vedení taky příliš nepomáhá.
Nicméně jako se dá namítat, že fanoušci nefandí se dá namítnout, že je z těch sedaček žádná akce ani nemohla dostat. West Ham United je v tomto stavu opravdu zralý na ručník a Nuno Espirito Santo se teď musí s co nejmenšími ztrátami prokousat k zimnímu přestupovému oknu.
Pokud se ještě našel někdo, kdo o reálné hrozbě sestupu pochyboval, utkání s Brentfordem mu muselo otevřít oči. Abych uvedl situaci do kontextu. Brentford je letos po odchodu klíčových opor včetně trenéra jedním z širších favoritů na sestup a kladiváři proti nim vypadali stěží jako průměrný klub Championship.
Brentford si letos ze hřiště soupeře neodvezl jediný bod a byla to navíc ta utkání, která by vyhrávat měli. Do pondělního utkání měli suverénně nejnižších 38% držení míče, za zápas vyslali v průměru cca 8 střel.
Proti West Hamu a navíc venku měli jen v prvním poločase 15 střel, z toho šlo 5 na bránu a míč měli na kopačkách 60% času. Proti jedinému pokusu mezi tři tyče za celý zápas z kopaček kladivářů je to od Brentfordu šokující číslo. Ten hráčům West Hamu nedal za celý zápas čichnout, a kdyby to skončilo 5:0, asi by se nikdo nemohl divit.
Hammers mají letos ze standartních situací šokující čísla a nejde nabídnout 7 rohů v prvním poločasu zrovna Brentfordu, který je pod vedením čerstvě povýšeného trenéra právě standartních situací. Každý dlouhý out nebo roh byl pro bees téměř gólovou příležitostí a obrana kladivářů je letos opravdu mimo.
Ačkoliv už výše padlo, že trenér není tím prvním na ráně, složení základní sestavy proti Brentfordu nadzvedlo nejedno obočí, protože tam téměř všechno špatně. Pro začátek na lavičce nechal sedět Dioufa, Wan-Bissaku i nového středopolaře Mangassu.
Na kraje obrany postavil Olivera Scarlese, pro kterého to byly první minuty v nové sezóně a na druhý kraj se postavil Walker-Peterse. To by dalo pochopit, ale z nějakého důvodu si oba prohodili strany. Ačkoliv Walker-Peters byl zvyklý občas i na levé straně, nepamatuji si, že by na té pravé Scarles někdy hrál.
Andy Irving dostal z nějakého důvodu přednost před Magassou, Pottsem i Rodriguezem, přičemž to byl po dvou letech jeho první domácí start a místo útočníka s Lucasem Paquetou. A i když třeba máte na lavičce hostujícího Wilsona, se po hodině do hry podíval dvacetiletý Marshall.
Doposud nejpodivnější sestava, jakou jsem viděl West Ham nastoupit zřejmě měla svůj důvod, nicméně po reprezentační pauze a času na přípravu se čekalo daleko více, než takový freestyle. Během tří utkání se v základní sestavě objevili všichni z akademie a nenastoupili pod ním jen Callum Wilson s James Ward-Prowsem, kterého sezónu trénoval při jeho loňském hostování v Nottinghamu Forest, kde si rovněž nezahrál.
West Ham United má problémy k řeení a pi šikaně od Brentfordu hned v pátek zajíždí k předehrávce devátého kola na půdu Leedsu. Pokud utrpí porážku i tam, nedopadne to s nimi letos moc dobře.
Část fanoušků by sice návštěvu Championship a derby s Millwall uvítala, nicméně jim nedochází, že by vůbec nemuseli postoupit zpátky a současná soupiska nemá šanci tak fyzicky náročnou hru zvládat, když je téměř zdemoluje Brentford, kterých je v Championship dvacet takových.
Utkáním v Leedsu pro West Ham začíná opravdový boj o udržení.
