FOTBAL
Nejvyšší tuzemská fotbalová soutěž za sebou pro tento kalendářní rok zatáhla oponu a na místě je tak velké zhodnocení toho, co jsme na ligových trávnících viděli. Možná úplně největší předsezónní téma bylo obsazení trenérského postu ve Spartě, když na její lavičku znovu usedl Brian Priske.
Pokud se podíváme na tabulku, je možné se na věc dívat (minimálně) dvěma pohledy.
Pokud jde o naději na účast v Lize mistrů, ke které je potřeba umístění do druhého místa, je všechno asi víceméně v pořádku. Nevěřím ale tomu, že na Letné před sezonou nesnili o titulu. Proč jinak by se snažili dát dohromady „starou partu“. Kvůli posunu ze čtvrtého na třetí místo? Nemyslím si.
Ale hezky postupně.
Priskeho návratu jsem se před sezonou věnoval víckrát a když jsem si vedle sebe na stůl vyskládal všechny známé skutečnosti, byl jsem spíš skeptik. Teď už nebudu chytračit po boji o tom, co bylo před půl rokem, ale zjednodušeně řečeno „Česko návraty neumí“. Existují i výjimky, ale dopočítání se jich, to vám moc času nezabere.
Priske od startu pod tlakem
Tady to začínalo. Věci zkrátka nebyly stejné, jako při jeho prvním angažmá. Poprvé nikdo nic nečekal. Nejdu už dohledávat, kolikátý to byl pokus rudých o trenérskou trefu. Ale kdyby se nezadařilo, už by se vlastně mávlo rukou. Priske mohl jenom překvapit a přinést senzaci. A dejme mu kredit, přinesl ji. Jenže teď po něm už nikdo nechtěl senzaci v pravém slova smyslu. Teď po něm fanoušci chtěli boj o titul. A po naprosto zpackané sezoně ideálně triumf. Jako bolestné. Všechno začalo víceméně dobře. I přes značné porodní bolesti letenští nakonec proklouzli do Evropy, v lize neztráceli.
Nový trenér ala efekt Františkova tataráčku
Slušný úvod Sparty mě ale nepřekvapil. Nový trenér zkrátka ten dobrý impuls přináší často. Navíc to v sobě neslo ten element, že Priske zkrátka svoje koně podržel. A nabízelo se, že ti mu to taky budou chtít v dobrém na hřišti vrátit. Kritika se totiž mezi sezonami snášela na toho, toho a taky toho, Dán ale řekl „dost“. Já to znova zahraju se „svýma“, vy mi věřte, proč to dělám a nechte nás na pokoji.
A tohle byl bod, kde jsem tušil, že bude zle. Čekal jsem totiž od Priskeho vítr. Když se po náloži 4:0 v Edenu v říjnu 2022 rozkymácela židle i pod ním, nakonec dokázal reagovat a černé pasažéry pročistit. Jenom namátkou Daněk, Hojer, Mejdr, Minchev nebo Sáček. Ti všichni se dřív nebo později ze sestavy Sparty pakovali. Ne nutně hned, ale Priske měl slušný čich na to, kde Spartu tlačí bota. Resp. čich. Prostě to viděl dostatečně objektivně na to, aby týmu pomohl.
Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš
Letos v létě ale svůj úsudek netrefil. Schválně se podívejte na sestavu ze zápasu doma proti Pardubicím. Jediné změny, kterých si všimnete na první pohled, je pravý bek, a to ještě na něm tragický Ševínský, a Mercado. Pokud jde o prvního jmenovaného, nechci na něho být přehnaně zlej, přece jen je mu 21 let a budoucnost mu stále může patřit. Ale ne tohle potřebovali Priskeho? Vždyť to principiálně vypadá naprosto totožně jako za Friise.
Trojzubec otupen
Psal jsem to v podstatě roky v kuse. Bytostná závislost na útočnících. Protože Spartě nevyhraje zápasy ani top brankář, ani neprostupná obrana, ani super produktivní záloha. Sparta je postavená tak, že potřebuje maximální možný příspěvek hráčů na hrotu a křídlech.
Někdo možná řekne, co to melu, vždyť oni Haraslín s Kuchtou a Birmančevičem nejsou nějak hyper „mimo čísla“. Ano, nikdo z nich teď není na jednom gólu a asistenci. Ale je potřeba si uvědomit jednak to, že nemáme po polovině základní části, ale bez jednoho zápasu po dvou třetinách a taky to, za jakou měsíční režii tyto hráče Sparta do dneška udržela. Teď jsem nějakou dobu kolem taky zpráv nešel, ale dřív se říkalo, že nebudou daleko od 100k měsíčně v éčkách. A to bohužel, pokud byste měli brát tyhle peníze, tak mít čtyři nebo pět gólů po 19 zápasech české ligy, to je pod hranicí slova fiasko. Čtyři góly by vám s troškou štěstí za stejnou periodu v dresu Sparty doručil i Jan Chramosta. Za 200 tisíc českých.
Sparta se tedy směrem k zimní pauze bude muset zamyslet nad tím, co dál. Pravděpodobně do tohoto konkrétně zásadně řezat nebude a počká to do léta, ale bude to jenom odsunutí problému na později. Někdy v průběhu října jsem tady psal, že byť naprosto zoufale vypadá i Slavia, rozdíl mezi „S“ je v tom, že v současném kádru Slavie se ukrývá podstatně víc, než co do té chvíle ukazovala. V tom letenském ne.
„Ooooh, Danish frieeends“
Mnozí z vás budou hned z podnadpisu vědět, pokud ne, v přiloženém videu mrkněte na Jamie Vardyho.
Pro mě se bude jednat asi o doživotní nesmazatelnou asociaci, pokud jde o Briana Priskeho a gólmana Vindahla. Že změna na brankářském postu se ve Spartě v nejbližší době nechystá, o tom leccos napověděl sám Priske, který velmi podrážděně reagoval na novinářské dotazy po víkendovém utkání s Libercem. Tam Vindahl nejdřív dostal prapodivný první gól, při kterém zjevně nestál dobře, za stavu 1:2 pak rozhodnutí po jeho až groteskním odkopu a následném podklouznutí odmítl liberecký Mahmič.
Priske se ale i přesto tvářil, že ho otázky na Vindahla de facto uráží a absolutně odmítl, že by v malém vápně měla Sparta problém. S čímž souhlasí fanoušci 15 ze 16 prvoligových klubů.
Priske is the new Vrba (?)
Je to takový signature lidský rys. Měl to v sobě svého času Pavel Vrba, dokáže to pravidelně praktikovat i Jindřich Trpišovský. O čem mluvím?
Takové to, že nějaký element vaší práce je „sporný“. Sporný není dobré slovo, ale lepší mě teď nenapadá. Prostě něco, co děláte, jak skládáte sestavu nebo koho stavíte na úkor konkurenta, vzbuzuje pravidelně horlivé debaty. A váš trenérský postoj je nějakým způsobem zesměšňován nebo není brán jako dostatečně legitimní. A vy, abyste ukázali, že ten šéf jste vy a že vy to víte líp, celé to dokola opakujete. Celý proces. A končí to tak, že to skoro možná děláte až natruc. Říkáte si „ono to začne fungovat a já jim ukážu, kdo měl pravdu“. Chcete jakoby „potrestat“ ty kritiky.
Ale to funguje málokdy. A trestat své kritiky Vindahlem v brance, to bude fungovat jenom dost těžko.
,, To jsme jaksi moc nepostoupili, že, pane profesore?“
Možná si vzpomenete na Vikiho Cabadaje stojícího v řadě u vleku, provokujícího Radoslava Brzobohatého. A analogicky se to hodí i sem.
Loni proklínaný kouč Friis se Spartou udělal během prvních 19 kol celkem 37 bodů. A hrál u toho letní předkola o LM a samotnou LM. Záchranář Priske během stejné porce zápasů udělal přesně o…jeden bod (!) víc. A pozornost na ligu rozmělňuje místo LM pouze Konferenční ligou.
Samozřejmě ten stav, v jakém tým přebíral, nebyl ideální. Ale tohle je na Spartu zkrátka málo. A jediným důvodem, proč letenští nejsou ze hry o titul úplně „na beton“ venku, ten leží v tom, že bodově slabší oproti loňsku je Slavia. Jinak je ten stav, v podstatě včetně předváděné hry, v kontextu loňska, jedna ku jedné.
